Cagrilintid: účinek při hubnutí a amylinový analog ve výzkumu hmotnosti
Dr. Sieglinde Klaus
Vědecká redakce · Bergdorf Bioscience
Dr. Sieglinde Klaus
Vědecká redakce · Bergdorf Bioscience
Účinek cagrilintidu při hubnutí je v klinických studiích popisován jako dávkově závislé snížení příjmu potravy. Cagrilintid je dlouhodobě působící syntetický amylinový analog od společnosti Novo Nordisk, který centrálně přes amylinové receptory v mozku posiluje pocit nasycení. Ve výzkumu REDEFINE a CagriSema dosáhl tento kandidátní léčivý přípravek jako monoterapie přibližně 11,8 procenta snížení tělesné hmotnosti. Tento průvodce shrnuje aktuální stav studií, výhradně pro výzkumné účely.
Cagrilintid je amylinový analog cagrilintidu, tedy chemicky stabilizovaná napodobenina tělu vlastního hormonu amylinu. Amylin je vylučován spolu s inzulinem z beta buněk slinivky břišní a zpomaluje vyprazdňování žaludku a signál nasycení. Nativní peptid má jen velmi krátký poločas rozpadu v řádu minut, proto Novo Nordisk molekulární strukturu medicinálně chemicky upravila tak, aby bylo možné jednou týdenní podávání. Vývoj tohoto dlouhodobě působícího analogu je podrobně zdokumentován v odborné literatuře Kruse et al., 2021.
Prodloužená doba účinku vzniká díky mastnému postrannímu řetězci, který se váže na albumin, a tím zpomaluje enzymatický rozklad. Tato konstrukce se podobá principu, který se používá i u GLP-1 analogů, jako je semaglutid. V preklinických i klinických studiích tak cagrilintid vykazoval stabilní plazmatickou koncentraci po dobu sedmi dnů, což teprve umožňuje jednou týdenní podávání. Nativní amylin je navíc chemicky nestabilní a má tendenci k agregaci; medicinálně chemická optimalizace cíleně řešila právě tyto problémy s rozpustností a stabilitou, aby vzniklo farmaceuticky zvladatelné molekuly.
Souhrnný přehledový článek řadí cagrilintid mezi samostatnou třídu účinných látek pro výzkum hmotnosti D'Ascanio et al., 2024. Ve výzkumu slouží tento peptid především k tomu, aby bylo možné izolovaně zkoumat přínos amylinových signálních drah k regulaci chuti k jídlu, nezávisle na zavedených inkretinových osách. Amylin patří do rodiny peptidů příbuzných kalcitoninu a fyziologicky působí jako protihráč signálů podporujících hlad. Právě tato přirozená role sytícího hormonu činí dlouhodobě působící analog tak zajímavým pro preklinický i klinický výzkum hmotnosti, protože umožňuje cíleně ovlivnit druhý, na GLP-1 nezávislý regulační okruh energetické bilance.
Účinek cagrilintidu při hubnutí spočívá podle popsaných studií na centrálně zprostředkovaném snížení příjmu potravy. Namísto periferního zásahu do metabolismu tuků působí tento amylinový analog na jádra v mozkovém kmeni a hypotalamu, která zpracovávají signály hladu a sytosti. Zvířecí modely ukazují, že látka vyvolává subjektivní pocit sytosti dříve a snižuje velikost porcí.
Mechanistické práce prokazují, že cagrilintid zprostředkovává svůj signál snižující hmotnost prostřednictvím amylinových receptorů AMY1 a AMY3 v mozku Amylin-Rezeptor-Studie, 2025. Tyto receptory se skládají z kalcitoninového receptoru v kombinaci s pomocnými proteiny RAMP1, resp. RAMP3. Při jejich aktivaci měřitelně klesá přijaté množství kalorií. Druhá signální dráha vyplývá ze zpomaleného vyprazdňování žaludku, které zplošťuje vzestup krevního cukru po jídle a prodlužuje pocit plnosti.
Ve fázi 2 hledání dávky vedla nejvyšší dávka 4,5 mg týdně k dávkově závislému snížení hmotnosti, které v hodnocené studii převyšovalo jak placebo, tak srovnávací přípravek liraglutid 3,0 mg Lau et al., 202101751-7/abstract). Pozoruhodné je, že již nižší dávkové stupně mezi 0,3 mg a 2,4 mg vykazovaly měřitelné účinky oproti placebu, což potvrzuje jasný vztah mezi dávkou a účinkem. Pro správné zařazení je důležité: tato data popisují výhradně kandidátní účinnou látku v kontextu studie a nejsou návodem k použití mimo kontrolovaný výzkum. Účinky nastupovaly postupně během několikatýdenního léčebného období a stabilizovaly se po dosažení udržovací dávky.
Ústřední důkazy o monoterapii pocházejí ze studie fáze 2 pro hledání dávky se 706 dospělými účastníky s nadváhou nebo obezitou po dobu 26 týdnů Lau et al., 202101751-7/abstract). Zkoumány byly dávky 0,3 mg, 0,6 mg, 1,2 mg, 2,4 mg a 4,5 mg oproti placebu a rovněž oproti liraglutidu 3,0 mg jako aktivní srovnávací látce.
Výsledkem byl jasný vztah mezi dávkou a účinkem: se stoupající dávkou rostlo i hlášené snížení hmotnosti. Skupina s 4,5 mg dosáhla nejsilnějšího účinku a překonala zavedený GLP-1 analog liraglutid, který v této studii sloužil jako aktivní srovnávací měřítko. Přímé srovnání se schváleným léčivem činí vypovídací hodnotu obzvláště pevnou, protože účinek nehodnotí jen vůči placebu, ale vůči tehdejšímu standardu léčby.
V pozdějších hodnoceních fáze 3 programu REDEFINE bylo pro monoterapii hlášeno snížení tělesné hmotnosti o přibližně 11,8 procenta po 68 týdnech; účastníci v průměru zhubli 12,5 kg oproti 2,5 kg (2,3 procenta) u placeba. Dlouhé sledovací období 68 týdnů je přitom pro studie obezity charakteristické, protože snížení hmotnosti se rozprostírá do mnoha měsíců, než je dosaženo plató. Tato čísla je třeba chápat výhradně jako výsledky studií u kandidátní účinné látky. Kdo chce sledovat čistou kinetiku dlouhodobě působících peptidů, může k tomu využít Peptidovou kalkulačku a modelově si prohlédnout poločas rozpadu a akumulaci. Širší přehled o této třídě látek najdete v Průvodci peptidy na hubnutí.
CagriSema označuje pevnou kombinaci cagrilintidu 2,4 mg a semaglutidu 2,4 mg. Vědecká myšlenka je následující: amylin a GLP-1 působí na regulaci chuti k jídlu prostřednictvím odlišných, vzájemně se doplňujících signálních drah. Zatímco semaglutid jako GLP-1 analog primárně oslovuje inkretinovou osu, cagrilintid cílí na amylinové receptory. Tato aditivita činí kombinaci pro výzkum obzvláště zajímavou.
Již studie fáze 1b trvající 20 týdnů hlásila pro kombinaci 2,4 mg cagrilintidu se semaglutidem nejsilnější snížení hmotnosti o minus 17,1 procenta oproti výchozí hodnotě; všechny testované větve s cagrilintidem (1,2 mg, 2,4 mg a 4,5 mg) přitom předstihly samotný semaglutid. Tento časný signál z poměrně malé studie poskytl racionální základ pro další zkoumání kombinace ve větších fázích. Ve studii fáze 2 u dospělých s nadváhou nebo obezitou a diabetem 2. typu vykazovala CagriSema statisticky významně silnější snížení hmotnosti než semaglutid nebo cagrilintid samostatně a byla dobře snášena Lancet, 202301163-7/abstract). Průkaz v populaci s diabetem 2. typu je obzvláště relevantní, protože snížení hmotnosti je u této skupiny zkušenostně obtížnější dosáhnout než u lidí bez diabetu. Další hodnocení fáze 3a ve stejné populaci potvrdilo profil účinnosti a bezpečnosti Davies et al., 2025 (REDEFINE 2). Výzkum CagriSema tak klene oblouk od raného signálu ve fázi 1b přes data specifická pro diabetes ve fázi 2 až po velké koncové body fáze 3. Kombinace je tak ukázkovým příkladem strategie kombinovat dva komplementární sytící signály namísto silnějšího stimulování jediné receptorové dráhy. Všechna uvedená data se vztahují výhradně na kontext klinických studií.
Studie REDEFINE-1 je dosud největší studií fáze 3a k účinku cagrilintidu při hubnutí v kombinaci se semaglutidem a byla publikována v New England Journal of Medicine NEJM, 2025. Zkoumala CagriSema u dospělých s nadváhou nebo obezitou a poskytuje nejpřesvědčivější údaje o účinnosti ze studie cagrilintidu REDEFINE.
Hlášené výsledky byly výrazné: 60 procent účastníků léčených CagriSema dosáhlo snížení hmotnosti alespoň o 20 procent a 23 procent ztratilo alespoň 30 procent výchozí hmotnosti. Tyto podíly jsou výrazně vyšší, než co hlásily monoterapie ve srovnatelných studiích, a podporují tezi o aditivním účinku amylinových a GLP-1 signálních drah. Na tomto místě je zásadní zdůraznit: tyto procentní hodnoty jsou čistě výsledky studie u kandidátní účinné látky v přísně kontrolovaném klinickém prostředí s lékařským dohledem, standardizovanou titrací a definovanými vstupními a vylučovacími kritérii. Nepředstavují žádný příslib účinku pro koncové uživatele a neopravňují k jakémukoli použití mimo výzkum. Vysoké míry odpovědi je navíc třeba číst v kontextu kombinace a nelze je přenášet na jednotlivou látku. Cagrilintid je u BergdorfBio dostupný jako 5mg lyofilizovaný výzkumný materiál, určený výhradně pro laboratorní výzkum. Srovnatelné účinné látky najdete v Průvodci retatrutidem.
Klíčový rozdíl spočívá v cílené receptorové rodině. GLP-1 agonisté, jako je semaglutid, se vážou na GLP-1 receptor a posilují glukózo-závislou sekreci inzulinu a signál sytosti prostřednictvím inkretinové osy. Cagrilintid naproti tomu jako amylinový analog aktivuje receptory AMY1 a AMY3, které se skládají z kalcitoninového receptoru plus pomocných proteinů RAMP Amylin-Rezeptor-Studie, 2025.
Toto oddělení je víc než jen akademická záležitost. Protože obě dráhy působí paralelně a aditivně, lze ve výzkumu vytvořit silnější celkový signál, aniž by se přetěžoval jediný receptor. Přesně na tomto principu stojí logika CagriSema. Zjednodušeně řečeno, do energetické bilance zasahují současně dvě různé brzdy, místo aby se stále silněji zatěžovala jediná brzda. Další rozdíl se týká fyziologie: amylin zpomaluje vyprazdňování žaludku a moduluje signály glukagonu, zatímco GLP-1 cílí spíše na glukózo-závislou inzulinovou odpověď. V praxi to u těchto tříd látek znamená, že kombinace pokrývá širší spektrum sytících mechanismů. Liší se i odezva organismu: ne každý organismus reaguje na jednu jedinou signální dráhu stejně silně, takže paralelní ovlivnění dvou os může ve výzkumu vytvořit robustnější celkový signál. Kdo chce prohloubit rozdíly mezi předními inkretinovými a multi-receptorovými kandidáty, najde podrobné srovnání ve Srovnání retatrutid vs. tirzepatid. Cagrilintid tento obraz rozšiřuje o amylinovou dráhu a doplňuje klasické inkretinové přístupy o mechanisticky samostatnou komponentu, která ve výzkumu hmotnosti získává stále větší pozornost.
Profil nežádoucích účinků cagrilintidu hlášený ve studiích je převážně gastrointestinální. Nejčastěji byly dokumentovány nevolnost, zvracení, zácpa a průjem. Tyto jevy odpovídají vzorci, který je znám i u GLP-1 analogů, jako jsou semaglutid a tirzepatid.
Ve fázi 2 monoterapie se gastrointestinální jevy vyskytly u 41 až 63 procent účastníků ve skupinách s cagrilintidem (0,3 až 4,5 mg), oproti 32 procentům u placeba; nevolnost byla u 20 až 47 procent oproti 18 procentům Lau et al., 202101751-7/abstract). Četnost tedy stoupala s dávkou, což podtrhuje souvislost mezi množstvím účinné látky a gastrointestinální zátěží. Ve fázi 3 v kombinaci se semaglutidem byly gastrointestinální jevy hlášeny u 79,6 procenta skupiny CagriSema oproti 39,9 procentu u placeba NEJM, 2025. Nárůst v kombinaci je logický, protože obě složky nezávisle na sobě působí na motilitu žaludku a střev. Pro správné zařazení je rozhodující, že tyto jevy byly převážně mírné až středně silné a přechodné a koncentrovaly se do fáze zvyšování dávky. Nevolnost dosahovala vrcholu během titrace a při stabilní udržovací dávce opět ustupovala. Tyto údaje slouží výhradně vědecké dokumentaci kandidátní účinné látky a nepředstavují lékařskou radu. Zacházení s látkou je přísně omezeno na výzkumné účely.
Titrace dávky je klíčem ke snášenlivosti, jak konzistentně ukazují designy studií. Protože gastrointestinální jevy dosahují vrcholu ve fázi zvyšování dávky, zvolili výzkumníci postupné přibližování k cílové dávce. Ve výzkumu fáze 3 byla zvolena postupná eskalace v průběhu přibližně 16 týdnů až k udržovací dávce 2,4 mg, aby se optimalizovala snášenlivost NEJM, 2025.
Toto pomalé nabíhání má fyziologické pozadí: organismus se adaptuje na zpožděné vyprazdňování žaludku a posílený signál sytosti, takže při stabilní dávce nevolnost a zvracení ustupují. Příliš rychlé zvyšování dávky by naopak zvýšilo riziko silnějších gastrointestinálních jevů a ve studiích vedlo k častějšímu předčasnému ukončení účasti. Postupná eskalace tedy není vedlejším aspektem, ale integrální součástí designu studie. Právě proto je pro výzkum relevantní sledování poločasu rozpadu a akumulace dlouhodobě působících peptidů. Cagrilintid je navržen pro jednou týdenní podávání, díky čemuž se účinná látka v plazmě po několik týdnů hromadí, dokud není dosaženo ustáleného stavu. Kdo si chce tuto dynamiku modelově prohlédnout, může použít Peptidovou kalkulačku a simulovat průběhy křivek a koncentrace v ustáleném stavu pro různé poločasy rozpadu. Zde uvedená titrační schémata popisují výhradně protokoly studií a nejsou návodem k jednání. Cagrilintid zůstává výzkumnou látkou bez schválení pro použití u člověka mimo kontrolované klinické studie.
Cagrilintid zaujímá v současném výzkumu hmotnosti zvláštní postavení, protože jako první dlouhodobě působící amylinový analog otevírá samostatnou receptorovou osu. Zatímco uplynulá dekáda byla poznamenána GLP-1 monoagonisty a naposledy duálními GIP/GLP-1 agonisty, jako je tirzepatid, cagrilintid rozšiřuje repertoár o amylinovou dráhu. Přehledový článek explicitně řadí tuto látku jako dlouhodobě působící amylinový analog pro výzkum obezity D'Ascanio et al., 2024.
Strategické kouzlo spočívá v kombinovatelnosti. Na rozdíl od pouhého zvyšování dávky jediného agonisty lze díky propojení dvou komplementárních signálních drah ve výzkumu dosáhnout silnějšího celkového účinku při kontrolovatelném profilu nežádoucích účinků. Právě tato logika činí z CagriSema jednoho z nejsledovanějších kombinovaných kandidátů. Zatímco tirzepatid spojuje dva receptory v jediné molekule, CagriSema sleduje přístup dvou samostatných účinných látek podávaných paralelně. Obě strategie ukazují, že budoucnost výzkumu hmotnosti spočívá stále více v kombinaci více os než v optimalizaci jediného receptoru. Pro srovnávací zařazení stojí za pohled i příbuzné multi-receptorové přístupy, popsané v Průvodci retatrutidem. Cagrilintid je u BergdorfBio dostupný jako 5mg lyofilizovaný výzkumný materiál, určený výhradně pro laboratorní výzkum. Uvedená data ze studií slouží vědeckému zařazení kandidátní účinné látky a neopravňují k žádnému tvrzení o použití mimo klinický výzkum.
Cagrilintid je u BergdorfBio dostupný jako 5mg lyofilizovaný výzkumný materiál, určený výhradně pro laboratorní výzkum. Pro laboratorní zacházení s dlouhodobě působícími peptidy platí obecné zásady manipulace s látkami: lyofilizované peptidy se zpravidla skladují chladně a chráněné před světlem, často při minus 20 stupních Celsia pro dlouhodobé skladování, zatímco rekonstituované roztoky se uchovávají chlazené při 2 až 8 stupních Celsia a používají se v omezeném časovém okně.
Opakovaným teplotním výkyvům a cyklům zmrazení a rozmrazení je třeba se vyhnout, protože mohou narušit integritu peptidu. Tyto údaje jsou obecnými pokyny k manipulaci s látkou ve výzkumné laboratoři, nikoli návodem k použití u člověka. Cagrilintid jako výzkumná látka podléhá deklaraci pouze pro výzkumné účely, není určen k lidské spotřebě. Veškerá účinnostní data uvedená v tomto průvodci pocházejí z kontrolovaných klinických studií a vztahují se výhradně na kandidátní účinnou látku, nikoli na produkt nabízený společností BergdorfBio. Kdo se chce systematicky seznámit s touto třídou látek, najde další informace v Průvodci peptidy na hubnutí a v Průvodci retatrutidem. Pro srovnávací pohled na příbuzné multi-receptorové kandidáty nabízí srovnání Retatrutid vs. tirzepatid strukturované porovnání mechanismů a koncových bodů studií. Odpovědné zařazení stavu studií stojí při každém pohledu v popředí, stejně jako přísné oddělení mezi zdokumentovaným výzkumem a jakoukoli interpretací jako doporučením ke spotřebě. Studie citované v tomto průvodci pocházejí z recenzovaných odborných časopisů, jako jsou The Lancet a New England Journal of Medicine, a odrážejí aktuální stav publikovaného výzkumu cagrilintidu.
Ano. Cagrilintid 5 mg je dostupný jako lyofilizovaný materiál výhradně pro laboratorní výzkum. Klinické údaje v tomto průvodci popisují kandidátní látku ve studiích a nejsou návodem k použití.
Cagrilintid je jednotlivý amylinový analog. CagriSema označuje kombinaci cagrilintidu 2,4 mg a semaglutidu 2,4 mg. Ve studiích, jako je REDEFINE 1, vykazovala kombinace silnější účinky než jednotlivá látka, protože amylinová a GLP-1 signální dráha působí aditivně.
Cagrilintid je jako dlouhodobě působící analog navržen pro jednou týdenní podávání. Mastný postranní řetězec a vazba na albumin výrazně prodlužují dobu setrvání v plazmě ve srovnání s nativním amylinem. Přesnou kinetiku dlouhodobě působících peptidů lze modelově sledovat pomocí peptidové kalkulačky, která zobrazuje poločas rozpadu a akumulaci v čase. Týdenní podávání vede k postupnému hromadění v plazmě až do dosažení ustáleného stavu.
Nevolnost, zvracení a zažívací obtíže vznikají v důsledku zpomaleného vyprazdňování žaludku a posíleného signálu sytosti. Ve studiích byly převážně mírné až středně silné, přechodné a soustředěné do fáze titrace. Postupné zvyšování dávky po dobu přibližně 16 týdnů sloužilo ve fázi 3 právě ke zmírnění těchto jevů.
Ne. Všechny uvedené procentní hodnoty, například 23 procent s alespoň 30procentním úbytkem hmotnosti ve studii REDEFINE 1, jsou čistě výsledky studie u kandidátní účinné látky v kontrolovaném klinickém prostředí a nepředstavují žádný příslib pro jednotlivce.
Pouze pro výzkumné účely. Není určeno k lidské spotřebě. Vědecká redakce: Dr. Sieglinde Klaus
